já napřed použiju ten stručný zákaz trest enbo jak tomu říct sa pokud má námitky, tak vysvětlím. Ale to přece neznamená, že ten trest nahradím přirozeným důsledkem. Řeknu to stejný, a výsledek je taky ten stejný, tak proč tomu říkat jinak?

máme trestní právo, že bysme ho přejmenovali na Přirozenědůsledkový právo??

pkuta je taky přirozený důsledek jízdy na černo

já se v tom pořád snažím najít ten rozdíl a nevidím ho zatím v žádným příkladu, jen mi to připadá jako delší cesta ke stejnýmu výsledku.
U některýho dítěte můžu použít kteroukoliv cestu a výledkem bude dobrá spolupráce, u některýho bude výledkem zaseknutí a u některýho pokaždé jinak, ale to je o povaze dítěte a ne o způsobu, jak mu to řeknu a jak to pojmenuju. Můj prostřední potřebuje sptravedlnost, je pro ni ochotný udělat cokoliv a když má pocit spravedlnosti, udělá bez námitek i nepopulární věc. Hlavně mi chce dělat radost.
Nejstarší podle nálady, většinou je to účelový jednání, když vidí, že bych se naštvala, tak se většinou snaží. A hlavně rád sám rozhoduje o tom, co je a co není potřeba dělat, kdy je a kdy není potřeba poslechnout.
A nejmladší mi do očí řekne, že poslouchat nebude a že mu nevadí když dostane.