Sojko, to je tedy téma, tedy pro mě. 10let života s dětskými úrazy. Poučila jsem se velmi, snažím se jim předcházet, myslet o pár sekud dopředu než malý škodič a rozhodně nepodceňuji pasivní bezpečnost. Taky nespoléhám na druhého rodiče, pokud nemám jistotu, že o dítě opravdu sleduje, je-li to nutné. Dle statistik se nejvíce úrazů děje "pod dohledem" rodičů, častěji, když jsou doma oba. Ty historky z praxe jsou dost neuvěřitelné a velmi poučné.

K tvým otázkám:
Dcerka bude mít 5let. Horké tektuiny nenechávám míchat nikdy (opaření - jeden z nejčastějších úrazů v dětském věku vůbec, zejm. v batolecím věku, také velmi častá příčina úmrtí, o celoživotních následcích a obrovském prožitém utrpení nemluvě), ani se k tomu v dohledné době nechystám. Přiměřeně ostrým nožem může krájet pod dohledem vybrané potraviny tak od 4let, dětskýma nůžkama stříhá dlouho. Motorickou obratnost se snažím podporovat, je od mala velmi šikovný "lezec", nikdy jsem ji na hřištích nebránila, jen jsem ji jistila. Doma jsme si ujasnili, co je nebezpečné.
Co se týče pasivní bezpečnosti: od prvního odrážedla jen s přilbou, sedačka je nutnost, lyže jen s přilbou. Okna i balkonové dveře jsou jištěné. Když byla malá, měli jsme různé bezpečnostní pojistky na skřínkách. Trouba ma trojité sklo a pojistku proti otevření. Ve vaně máme termostatickou baterii, odpad pračky je vyveden mimo vanu. Léky naprosto mimo dosah. Nepodceňuji neznámé prostředí (intoxikace léky babiček jsou velmi časté). Letos ji chci naučit plavat.
V tomto jsem asi trošku ulítlá. Ale když potom vidíš to neštěstí celé rodiny, kdy rodiče pořád dokola opakují "jak se to jen mohlo stát" (maminka si myslela, že hlídá tatínek, tatínek spoléhá na babičku a dítě se topí venku, ach jo).