Asi jsem výjimka, ale já své dítě na piedestalu nemám. Vidím i jeho nedostatky a nesnažím se je omlouvat.
Myslím, že základ výchovy je slušnost a ohleduplnost k ostatním a dodržování pravidel. Jasně, že to zkouší porušovat. Ale v tu chvíli prostě odcházíme, byť by ho to někde velice bavilo. Aby viděl, že takhle to nejde. Už jsem si vyzkoušela, že bití na něj neplatí, takže často mi nezbývá než jen mluvit a případně hulákat, což se mi ovšem od něj okamžitě vrátí zpátky. Ale hamba by mě fackovala, kdyby se z něho stal nevycválanej spratek, jaké bohužel potkávám častěji, než je mi milo.
Proto ho cepuju fakt hodně. A taky si většinou nic nedovolí. Např. jsme byli teď v hotelu, kde u dětského bazénu s malým množstvím vody byl symbol škrtnutého skokana. A on pak všechny děti chodil "umravňovat", že to se nedělá, tam skákat. Že je to zakázaný.