Souvislost mezi Ahoj, jak se jmenuješ? a krávou mi teda uniká. Kupa dětí o sobě mluví ve špatný osobě, řada plete tykání y vykání, můj syn např. říká Ahoj., protože ač mu je devět, dobrý den neumí správně vyslovit a já ho fakt neopravuju, páč znam okolnosti a vim, že je výkon, že vůbec pozdraví, protože často od těch v Tvých očích slušných dospělých dostává takový ťafky, že já na jeho místě bych už brečela doma v koutku a odmítala chodit ven! Fuj, teď jsem se fakt naštvala.

Jo, kolikrá se člověk diví, ale ono je to taky o tom, že ta máma svý dítě zná a zná i okolnosti, který my v tu chvíli nemusíme vůbec vidět.

V úvodnim příspěvku se píše, že ta maminka ubližujícího dítěte říkala dítěti, jak se má chovat správně i ho plácla - netvářila se, že je jí to fuk, neměla blbý kecy o tom, jak je její dítě průbojný a osobnost. Dělala IMHO všechno správně, ale zakladatelce se nelíbí, že dítě jen plácla a neseřezala. A zkusila se na to zakladatelka podívat z druhý strany? Že opakovat totéž 40x za den má za následek, že už to dítě ani nevnímá? Že by možná pomohlo, kdyby fakt došlo k nějakýmu konfliktu a to menší dítko by se rozbrečelo nebo si s nim odmítlo hrát, protože pak by starší dítko skutečně vidělo, že dělá něco špatně a ne že mu to máma zakazuje úplně nepochopitelně, páč kámoš tu hru normálně akceptuje? Možná to tý mamince staršího dítka vadilo i víc, než tý druhý, páč celej tejden cejtila, jak je za špatnou, místo aby si mohla pokecat s kámoškou a třeba i zvažovala, zda tu dovolenou ukončit, ale to se člověku moc nechce, když už zaplatil a těšil se na to...