"Asi by nemělo cenu se do takové diskuse zapojit, jen bych se naštvala, ... ani ten nejlepší diskutující mě nikdy nepřesvědčí..."
- není právě tohle ten dogmatismus, o kterém mluvíš???

Tady jde o to, že jsem se tu už několikrát záměrně pustila do diskusí, kde jsem věděla, že opačný názor nepřijmu, ale bylo pro mě zajímavé a obohacující si ho poslechnout.

Například jsem tu kdysi diskutovala s jednou křesťankou, která se domnívá, že homosexualita se dá léčit. Její argumenty mi připadaly zajímavé, i když se s nimi vůbec neztotožňuji. Jsem ale ráda, že jsem se s nimi seznámila, protože mě nějakým způsobem obohatily.

Další věc je to, že většinou neexistuje jediné správné řešení. Že každému vyhovuje něco trochu jiného. Dřív jsem měla například velmi vyhraněný názor na zásadu "sex až po svatbě" (i když sama, co se sexu týče, žiji "nesmírně slušně"). Pak jsem si ale přečetla pár diskusí tady na Rodině na toto téma a spoustu věcí jsem pochopila. A i když pro mě osobně by byla tato podmínka naprosto nepřijatelná, tak velmi dobře rozumím tomu, proč se mnozí křesťané takto svobodně rozhodují, jak přesně jejich sbližování před svatbou vypadá a moc dobře chápu i to, proč pak jejich sexuální život v mnohých případech dobře funguje.

"musela bych myslet na to, kolika lidem tato dogmata zničila život a ještě zničí."
- hmmm, v tom máš pravdu - ale dogmatismus a ničení životů nikdy nepramenili ze skutečné VÍRY, ale z touhy lidí ovládat jeden druhého a diktovat si navzájem recepty na životní štěstí - od "křesťanů" přes fašisty po komunisty...

Naprosto souhlasím - včetně těch "křesťanů" v uvozovkách, protože křesťané bez uvozovek tohle zásadně nedělají.