souhlasím s lízou, ikdyž říká, že jí to nevadí, tak jí to vadí.
Mám doma něco podobného v bleděmodrém (tedy krom toho, že nám nikdy neřek, že nás nemá rád), ale třeba si o něco řekne, ono to nejde, nebo hned nemůžu jdu později a on řekne, že už nemusím - posmutněle.. že to jako není moje povinnost, ale je mu to líto.
Nebo řekne, že tam stejně nechtěl, ale já vím, že mu to je líto, že nešel.
Opravdu ji nelámej.
A my se snažíme odbourávat to že říká syn že je hloupý, nešikovný, nic mu nejde.. to zavání totiž malým sebevědomím. My mu taky nijak nenadáváme, motivujeme.. já mu občas říkám, že je blbka.. ale je to ironicky a to on chápe.

Pokud dcerka říká, že ji nemáte rádi, že je hloupá a blbá, tak má asi menší sebevědomí - možná způsobené narozením ml. sourozence a je potřeba ji utvrdit v tom, že ji máte rádi.
Třeba si s ní sedni a řekni jí, že ona je tvoje prvorozená a ten post jí nikdo neveme a že je pro tebe moc důležitá a ať se stane cokoliv, ať je hodná, nebo zlobí, tak ty ji budeš mít pořád stejně ráda, že na tom se nic nemění.
A ještě bych jí řekla, jak moc sivážíš toho, že ti pomáhá s bráškou a jak se k němu hezky chová, protože to není samozřejmost, takhle velké dítě, se určitě cítí být sraženo ze svého postu, věkový rozdíl víc jak pět let je v podstatě post jedináčka, výsadní péče a pozornosti o který najednou ze dne na den přišla.