Tak to máš fakt chytrý dítě. Přesně už od malička ví, že když naštve ona Tebe, tak naštveš Ty ji. Já jsem byla jako dítě blbá a neprokoukla tyhle výchovné techniky, ale jako puberťák už jsem přesně věděla, že to je kdo z koho. Že už nejde o podstatu věci, ale o to, kdo se bude cítit hůř. Taky mě štve, když mi dcerka (5,5) řekne, že jí nechutná, co vařím (teda trapným jídlem to ještě neoznačila), že to nebude jíst (a ani neochutná), že něco udělá naschvál (něčím hodí nebo něco nakopne). Svý mámě se zdám měkká, že s ní jenom mluvím. Že jí jen vysvětlím, proč mi to vadí, že pro mě jsou její nápady práce navíc apod., a že boj nastane jen, když jde o něco velmi důležitého (a jídlo to fakt není). A to se postaví do pozoru jako voják bez řevu, vydírání a vyhrožování. Mě to ale přijde důstojnější nás obou. Efekt to má v současné chvíli asi jako tresty, ale do budoucna doufám, že se dcera naučí soustředit své emoce konstruktivně. DOUFÁM.