Benny, možná ti to nebude znít až tak blaženě do uší, ale celý ten problém právě vidím v té matce. Ty si ní asi taky celý život bojuješ, snažíš se neopakovat chyby které se možná ona dopustila na tobě (tvé povaze), obě jste zřejmě vedly - nebo i dále vedete boj kdo z koho. To samé, at už vědomky, či nevědomky aplikuješ na své dceři, seč se veškerým svým rozumem snažíš těm chybám vyhnout. Možná prostě jen kopíruje tebe, a ty bojuješ proti vlastnímu klonu - a tady je asi ten zakopanej pes. Nemůžeš jít sama proti sobě, musíš asi opravdu začít u sebe, ve vztahu tebe k tvojí matce. Je to strašně moc práce, chce to nadhled, řešit to s odstupem, protože v afektu se opravdu řeknou věci , které by se v klidu nikdy neřekli.
U nás taky fungují skvěle následky. Takže když chce jít bez bot, opravdu jde přes celé město bez bot, když nechce mnou připravené jídlo, opravdu nedostane nic (vždycky alternativně nabízím suchý rohlík), když si nechce opláchnout vlasy, vytáhnu jí z vany s pěnou. Je jasné, že ten konečný důsledek odnáším i já (to že ponožky pak můžu vyhodit, vlasy stejně za hodinu opláchnout jít musíme - ale přijde si na to sama). Zkus trošku polevit, třeba jsi moc přísná a hlavně s ní nebojuj, není to kdo z koho.