no zakladatelko. bez urážky, myslím, že toho o životě ještě moc nevíš

Já nejsem systematik a uklízet tak, aby bylo uklizeno průběžně, prostě neumím, a manžel je taky takový. Takže se nám nějakou dobu hromadí nepořádek a jednou za čas se naštveme a věnujeme půl dne úklidu, a za dva dny už je tam zase nepořádek.

Nijak zvlášť to ale neřešíme ani u sebe, ani u jiných. Když má přijít návštěva, tak uklízíme jak vzteklí, ale zveme si domů jen takové lidi, kteří by nás nepomluvili, ani kdybychom uklizeno neměli. Kterým zkrátka záleží víc na nás, než na našem pořádku či nepořádku.

Poznala jsem v životě několik skvělých a chytrých lidí, kteří měli doma nepořádek mnohem větší než my (a to je co říct). Ale pokládala jsem si za čest, že mě vůbec pozvali k sobě domů, a považovala bych za drzé řešit jejich soukromé věci, jakou pořádek bezesporu je, s jinými. Pokud jsem se u někoho štítila dát si kafe, tak jsem si ho prostě nedala, ale neznectila jsem kvůli tomu celého člověka.

Jakkoli obdivuji lidi, kteří mají doma uklizeno průběžně, aniž by tomu museli věnovat každou volnou minutu (to naopak neobdivuji vůbec), tak dalekosáhle řešit úklid někoho jiného a dokonce přemýšlet nad tím, jak reagovat, pokud mi přijde nedostatečný (!) , mi ale přijde slepicoidní a daleko více negativně vypovídající o kritikovi než o "nepořádníkovi".

Myslím, že známá udělala velikou chybu, že si zakladatelku do domu vůbec pouštěla.

A pro zakladatelku - jestli je pro Tebe pořádek tak důležitý, že převáží všechno ostatní, tak se s dotyčnou známou prostě přestaň stýkat. Myslím, že to pro ni nebude žádná velká škoda.