Syn si stihne rozbít obě kolena hned, jak vylezem před barák, buď spadne ze dvou schodů, když otevře dveře, nebo zakopne o vlastní nohu, případně to vydrží pár metrů do parku, kde spadne a jede po kolenách a puse po listí a větvích nebo spadne do tramvajových kolejí, když přecházíme cestu, a když už o nic nezakopne, tak vrazí hlavou do sloupu nebo něčeho podobnýho, doma furt lítá, takže už několikrát se praštil hlavou do skříně, naštěstí nikde nemáme ostrý rohy.. Zatím nebylo nic vyloženě nebezpečnýho, až na ty koleje, ale to jsem ho držela za ruku, okamžitě vytáhla zpět na nohy a šli jsme dál, takže ho nechávám běhat přede mnou (samozřejmě jen tam, kde nejezdí auta apod.), dycky akorát pofoukáme kolínka nebo ručičky, řeknu mu, že má chodit pomalu a pak nebude padat, což syn pochopí asi tak na dvě minuty a pak už je zase daleko přede mnou a za chvíli padá znovu..