taky jsem spíš matka "chytač" než ta co sedí opodál a čeká jak se to vyvine.... Ale lepší se to věkem (syn 2 roky ještě moc ne teda, ale pětiletá už docela jo, ačkoli ta je paradoxně víc náchylná na přeražení se na čistý rovině).

Jako dítě jsem měla úrazů mraky, sestra jeden jediný. Máma si taky myslí že jsem byla kamikadze dítě. No, a tuhle jsem se dočetla že existuje i něco jako je "dyspraxie" alias tělesná nešikovnost. Tak to jsem asi byla já, protože mě to vydrželo dost dlouho, tak do těch 16-17ti určitě, že jsem šla a netrefila jsem se do futer (bokem jsem si štrejchla) apod.... a pletla jsem si pravá a levá, děsně. Až učitel v autoškole mě vycepoval, i celkově to auto mi myslím hodně dalo co se týče pohybu v prostoru.... ale taky to trvalo chudák stodváca co ta si se mnou užila No a dneska je mi třicet pryč a přerazila jsem se naposledy vloni (ťuk Ťuk Ťuk na dřevo)