Moje noční můra.

Když bylo staršímu necelé 2 měsíce. Havárka v cca 60km. Manžel asi usnul a najednou jsme se ocitli mimo silnici. Jen o kousek jsme minuly strom a betonový patník, otočili jsme auto přes střechu. Já s dítětem ve vajíčku vzadu. Díkytomu jsem přežila (střecha auta vpředu byla na místě řidiče těsně nad hlavou manžela, na místě spolujezdce by nikdo nepřežil).

Já byla pomlácená. Mám doživotní následky, díkybohu ne na vozíku. Měla jsem prý obr štěstí. Nebyla jsem už připoutaná.Od té doby v životě nejedu nepřipoutaná. Ve předu jsem vždy jezdila s pásem i před havárkou. bylo to těsně před domovem. Manipulovala jsem s plínkou, dudlíkem (syn byl neklidný)atd.

Syn OK. Díky autosedačce !!!!!!!!!!!! do smrti nepřestanu děkovat Bohu. Strávili jsme 48h na pozorování Pozorovalo se jídlo, zda neblinká (více než obvykle), zda kadí,čůrá. Neteče nikde krev. PRoběhlo základní neurologické vyšetření. Dodnes mi občas přijde na mysl, zda nemá třeba něco "porušené" v mozku.

Já na tom byla nejhůř. Po vyšetřeních jsem se léčila doma (kvůli kojenci). Neměla jsem porušenou míchu. Bolesti a problémy mám doteď. Nemluvě o "flashback".

Přeju Ti,ať je to OK. určitě bude