Ahoj,myslím,že to přejde já jsem taky měla hodně načteno,tak jsem to předpokládala,málokteré prvorozené dítě nežárlí.Moje švagrová to měla ještě o dost horší,malá byla nepříčetná a dělala hrozné scény(brečení,naschvály) prvních čtrnáct dnů.Bylo mi švagrové líto,ale přešlo to a malá už si to vůbec nepamatuje a s mladší jsou partačky největší já ted čekám třetí a už jsem nad tím přemýšlela,zřejmě to budu dělat stejně jako po druhém porodu-dočasně půjdou všechny domácí práce stranou a budu se dvěma starším snažit co nejvíc věnovat-uspávala jsem v náručí na míči a během toho četla pohádky,dokud obě neodpadly snažila jsem se vyhovět ve všem starší,i když to byly koniny a jasná snaha o upoutání pozornosti,občas jsem nechala mimčo chvíli plakat a řekla mu,že musí počkat,že tedka mě potřebuje Anetka(to teda fungovalo nejvíc,měla tehdy 2 roky a 10měsíců,ted by to bylo jistě těžší a její fígle rafinovanější).Samozřejmě se toto dá vydržet pár týdnů,ale byly to ty nejdůležitější týdny a žárlivost nás skoro minula,respektive přišla později,ale to už považuju za samozřejmé,že si budují nějaké místo ve smečce,chtěla jsem jí jen ulehčit začátky. Ani bych jí nebránila pomáhat s mimčem,i když je to pomoc často na dvě věci a brutální,ale pokud je myšlena dobře,hrála bych nadšení a chválila neboj,přejde to ted mi starší řekla,že at vůbec nepočítám s tím,že by mi s miminem pomáhala