Ahoj, potřebuju se vykecat. Nikdy jsem proti své tchýni nic neměla (teda tchýně to bude až za dva měsíce, ale to je teď už fuk), jenomže teď už jsem na ni alergická. Začalo to tím, že se začalo nehorázně montovat do příprav na naši svatbu. Původní plán zněl, že tedy může obstarat cukroví, aby nebyla úplně vyřazená z příprav. Jenže ona už řeší i menu, oblečení, náš seznam hostů...přitom jí bylo jasně řečeno, že je to naše věc. To by mi ani tak nevadilo, ale korunu tomu nasadila, když zjistila, že přítel na svatbu nepozval jednu svoji známou, kterou on nesnáší. Já jsem mu řekla, že je to v pořádku, pokud ji tam nechce. Ale jak se to dozvěděla jeho máti - má doma od té doby peklo. Dvakrát týdně do něj hučí, ať si to ještě rozmyslí a když zjistila, že s přítelem nehne, začala vyhrožovat, že mu na svatbu taky nepřijde. VLASTNÍ MATKA! To byla první kapka. Druhá kapka byla, že mi moje maminka řekla, že by nám ráda pomohla s něčím na svatbu, ale že nemá ani korunu,což jsem respektovala. Tchýně to věděla, řekli jsme jí, že moje máma nic dát nemůže. Co udělala? Když se naše matky setkaly, začala tam organizovat, jak moje mamka zařídí to cukroví, že toho bude tolik a tolik, no já myslela, že mě odnese čert. Nepomáhá jí to říct v klidu, ona má pocit, že synáček se bez ní asi neobejde, měsíc jí to říkáme slušně, přítel se už ale taky naštval a na její výhrůžky, že ona teda na svatbu nepřijde, když nepozveme X a Y jí odpověděl, ať tam teda neleze. Tak zmlkla, ale na jak dlouho?
Kdykoliv slyším slovo Moje matka, už se mi dělá kopřivka, nemůžu si pomoct, byla to fajn ženská, ale teď je z ní moje noční můra! Jsem z toho už tak blbá, že když včera přítel řekl, že jde k mamince na kafe, málem jsem vylítla z kůže (možná proto, že dva dny předtím na ni byl tak nas*anej, že ji nechtěl vidět a velice rychle ho to přešlo.)
Už nevím, co s ní, hrozně mi vadí, že se s přítelem hádáme, on má z matky nervy v kýblu, já taky, vždycky na sebe vylítneme kvůli blbosti, doma je divný ovzduší, nebere to konce. Svatba je až za dva měsíce, do té doby nevím, jestli se psychicky nezhroutím Nepomáhá nic, můžeme jí to říct slušně i neslušně, ale už na to nejsou nervy