No, Jano, ono to souvisí spíše s výchovou a osobnostním založením (i když sourozenecké konstelace roli hrají, to ano). Já jsem docela sobecká a vždy myslím napřed na sebe, a jsem přesvědčená, že v tom velkou roli hraje nevyvážená výchova mých rodičů, a existence mladšího sourozence. Jak jsem se stále musela dělit a brát na mladšího bratra ohledy, tak jsem velmi ráda, že už nemusím. A dělím se kdy chci já, a často ne.

Já i proto původně jedináčka chtěla, aby měl klid, a NEBYL sobecký (což můj syn nebyl, dokud byl sám, se sourozenci začly krom spolupráce i spory a bitky, kdo má víc. Pak jsem si to ale srovnala s tím, že nemůžu na své děti přenášet své mindráky a pocity z vlastního dětství, že jejich výchovu mám ve svých rukou, a ne v rukou mých rodičů. Že můj syn bude za sourozence rád. Dnes jsou 3 a je to optimální rodinná konstelace.

Zakladatelce, zkus méně plánovat a více se podívat do sebe, co skutečně chceš a nechceš. Co můžeš změnit, změň pokud opravdu chceš, co změnit nemůžeš, tomu se postav a smiř se s tím.
Mít jedno dítě je stejně legitimní volba, jako nemít žádné nebo jich mít 5.