Nemyslím si, že by jedináčci museli být rozmazlení, spíš musí celý život snášet jakýsi ... tlak? Všechna očekávání a péče rodičů a prarodičů jsou směřována jenom k nim, v dospělosti jsou zase sami na příp. péči o rodiče /ale to nejenom jedináčci, to je fakt /.
Mně bylo 25,5 když se narodila dcera. Když jí byly 2 roky vzala jsem si do péče babičku a k tomu se pak přidala stavba domu ... Ten pocit, který popisuješ znám moc dobře. Že dceři je čímdál víc, já stárnu, ... to jak čas utíká je fakt stresující .
Když jsme dostavěli a babička v požehnaných 94letech zemřela, podali jsme si žádost o zprostředkování NRP. Byla to věc o které jsme s manželem mluvili "odjakživa". Za 15 měsíců jsme do péče dostali dva úžasné sourozence 2 a 5 let.
Najednou mám děti 3 a je to skvělý. S dcerou, teď 11ti letou se bezvadně sžili a milují se všichni navzájem.
Když vidím jak spolu všichni tři komunikují je to úžasný a když vidím jak spolu "nažívají" ti dva malí, je mi líto o co dcera přišla. Ale je to samozřejmě relativní, mohla mít horší dětství .