Po smršti rozhorlených témat stran nevěry mě zaujalo, že někteří lidé velice striktně odsuzují psychickou nevěru, a´t už si pod tímto pojmem představují cokoliv - dejme tomu od "osudové" ale ztracené lásky po náhlé vzplanutí.

Doposud jsem věřila tomu, že opravdu čestný a zásadový člověk (v dlouhodobém partnerství) - se pozná tak, že ve snaze neublížit svému partnerovi a budovanému vztahu, podobným svodům odolá, nebo se o to aspoń poctivě snaží, pokud se do takové situace dostane... Nikoliv, že se mu takové věci vůbec nedějí. Je vůbec normální, aby člověk od chvíle, kdy se provdá, ožení nebo sestěhuje, začal být naprosto imunní vůči opačnému pohlaví? Není tahle maximalistická verze věrnosti už trochu za hranicemi možností lidské psychiky?