moje dcera je celkem hodná, ale občas má den a není s ní řeč. Držím se, ale pak na ní taky už zakřičím. Snažím se teda nekřičet, ale mluvit dost důrazně (vzhledem k tomu, že jsem hlučná, tak to možná vyjde nastejno..). A hned nato jí v klidu řeknu svoje stanovisko a že na ní nerada křičím, ale že jsem taky jenom člověk atd atd.
Když to přeženu, omluvím se jí, že řvát jsem na ní nechtěla nebo že to nebylo opodstatněné a zase vysvětlím stanovisko.
Přijde mi, že to ze sebe dostanu a ona to vezme.