Nechci nikoho soudit, kritizovat, vím že se mám starat především o sebe. Přesto jsem se vám chtěla svěřit s něčím, co mě trošičku dnes zaskočilo.
Jedna tátova kolegyně nemohla otěhotnět, moc si přála miminko. Pak se zadařilo. Pak, když bylo miminku pár měsíců, tak uvažovala o tom, že si pořídí chůvu. Teď je děťátku rok a půl a je v jeslích.
Ptala jsem se, jestli na paní naléhal šéf, že musí do práce, nebo jestli jiná tíživá situace donutila paní dát dítě do jeslí, ale prý ne. Šéf je velmi hodný, rodina je velmi dobře situovaná, paní je ve svém oboru velmi úspěšná. Trochu mě to zaskočilo, že když si ta přála miminko, tak ho teď v roce a půl dala do jeslí, i když nemusí a mimochodem děťátko začalo stonat, jak se dostalo do koletivu. Další děti si paní už v dohledné době nepřeje.
Říkám že opravdu nikoho nesoudím, jenom jsem se chtěla svěřit s tím, co mě dnes trochu zarazilo.