Lassie, abych upřesnila, fakt neznám žádnou běžnou nebo normální mámu (dle mého vnímání), co prdne dítě babičce či chůvě či do placeného zařízení, či do zřízeného státem... s pocitem... "ODFRKNU SI JAKO KŮŇ A KONEČNĚ ŽIJU PO SVÉM, JSEM SE TOHO ZBAVILA". Záměrně takto tvrdě, abychom se pochopili.

Tak - asi každá máma (a dokonce i většina tátů), co znám, mají strach o své děti a péči, takže i hlídání ověřené babičky znamená "zavolám, nezavolám, zavolám, co kdyby, nezavolám, třeba usnuli...."... v téhle kategorii se pohybuju. Ač ne 24 hodiny společného času, přesto pozornosti, obav a strachu. Jak pionýr... vždy připraven.