Tak pod to bych se podepsala:)) Děti mám sice ráda, pochopitelně to své nejvíc:), ale tak nějak bych uvítala už ten věk kolem těch čtyř - pěti let, s miminama a batolatama mi to moc nejde, nemám dost trpělivosti na ty běžné úkony kolem nich, co se zdají tak běžné, leč pro mimina a batolata mnohdy nadlidskými úkony...a navíc, jak to neposlouchá a všechno opakovat snad stokrát, vysvětlovat, mnohdy nechápou...mno...já prostě nějak radši ty starší děti:)) I když si nemaluju realitu na růžovo, patrně zase budou jiné starosti...leč zadek si snad už utřou sami, budou se obsluhovat sami na WC, nají se bez bordelení, obléknou se bez větších potíží, bezhlavě se nebudou vrhat pod auta a střemhlav po hlavě ze sedačky, převrhávat na sebe televizi, nebudu muset věčně trčet na pískovišti (konečně i jiné a záživné výlety po hradech, ZOO, procházky cizími městy, kino...a tak podobně:)) Všichni jsme si tím sice prošli, to jistě, ale je to mnohdy ubíjející a dotyčnou z článku plně chápu. Ne každý zvládá ten intelektuální sešup do pozice "polodementa" snadno a s grácií, nechť je mi odpuštěn takto tvrdý výraz, ale upřímně...ono to tak nějak je, přiznejme si to. S láskou k našim dětem to nemá nic co dělat. Zaplaťpánbůh za těch pár hodin jeslí týdně, bych se jinak zbláznila.