No ono jde o to, že dítě je do určitého věku citově dost navázané na jednu osobu, některé dítě má tu vazbu hodně silnou, jiné slabší...a s přibývající věkem se ta vazba víc a víc rozvolnuje...

prostě - i když si to dítě v jeslích tzv. pohraje, není jisté, jak prožívá uvnitř tu dočastnou separaci od matky

Jako obecně se u většiny dětí / i psychologové/ to doporučují takhle, doporučuje ta postupná separace až mezi 3-4 rokem věku, to už by většina dětí měla snést...většina, některé dřív, některé později

Ale nelze si zase tak lhát do kapsy. Když dám dítě do jeslí, tak to není "pro něj", ale pro mě. Abych si mohla jeden, dva dny v klidu něco udělat, oběhat úřady, vyřešit tím, že nemám hlídání.
V jiném případě abych mohla pracovat - at už pro finance, nebo pro seberealizaci.

Ono je to asi o tom, že někdo je zvyklý své potřeby nějakou dobu potlačovat, jiný si prostě rozhodne "jít za svým". Takže některá matka na MD "skusuje" že je frustrovaná bez práce - kupříkladu...jiná se rozhodne svoji frustraci řešit a prostě aby se cítila dobře sama před sebou, tak si své rozhodnutí odůvodní.
Jako nebudeme si nalhávat, jesle na plný úvazek pro rok a půl staré dítě není ideál.

Nemluvím teda o případech, kdy by bez financí matky domácnost nepřežila, tam jaksi se nedá nic řešit, když to nejde jiným způsobem...tak to musí jít, i kdyby dítě bylo v jeslích neštastné.

Ale to není případ seberealizujících se matek.
Já v žádném případě neodsuzuju, jen bych se v jejich případě určitě necítila tak happy a suverénní, že "vlastně o nic nejde". Třeba bych to udělala taky, abych neskončila na antidepresívech, ale pořád by ve mě byl asi ten pocit, že tohle není pro dítě zrovna OK: