Federiko,já jsem právě mockrát přemýšlela,jestli nejsem paranoidní(máme psychickou nemoc v rodině ),ale fakt to tady vnímám,jsme menší město,tak snad proto,nevím. Myslím,že bych poznala,že se babičky nebaví o nás,že ksichtí tak prostě na život,to by neukazovaly nenápadně prstem a nešuškaly by si,když před chvílí mluvily z normální vzdálenosti jinak starší dcera je hodně divoká,neustále někam šplhá,skáče,ječí,takže i když jdu se dvěma,občas někdo kouká,toho si samozřejmě všimnu,ale když jdu se třemi,tak at jsou hodné jak chtějí,vždycky se najde někdo,kdo zhlíží škaredě. Ale to je fuk,hlavně že jsme zdraví-zatím jinak jako denně míjíme tisíce lidí a ksichtí jich třeba pět,ale většinou jsou to ty babičky,no někdy ještě mladé štíhlé vyfintěné holčiny,super postava,dokonalý make-up,u těch mi přijde,že se bojí,aby nedopadly jako já-10kg nadváhy,občas rozcuchané vlasy,ale jsem štastná