Přidat odpověď
pro mě byly nejhorší první dva roky - pracovala jsem, sice částečně z domova, ale tím pádem po nocích, dodělávala školu, malý byl v jeslích furt nemocný, chůva stála majlant, máma pomohla, ale do všeho kecala - brala mě jak malou holku, s nikým jsem si pořádně nemohla promluvit. Teď jsou malému 4 a je to pohoda - odjeli jsme do zahraničí za lepším příjmem (to bych si s chlapem nemohla dovolit), ve školce ho to baví, je s ním sranda, dost už se obstará sám, našla jsem si spoustu kamarádek co mě chápou, a najednou je i ten čas. Užít si výlet jenom spolu, válet se v neděli ráno v posteli, večer pozvat kámošky domů, aby nebulo třeba platit hlídání. Ač samoživitelka, moc si to teď užívám.
Předchozí