Nemusíš dělat něco špatně, jen malej je ještě moc malej, a situace je čerstvá. Prostě už jenom to, že si vyčistí zoubky (občas) sám, obuje si boty, nemá záchvaty vzteku atd. ušetří spousty času. V neděli ráno třeba sám vstane, vezme si ponožky, v obýváku si pustí televizi a nechá mě hoďku a půl dospat. Což děsně pomůže.
Maminky co mají partnera v téhle fázi pečují o druhé mimino, řeší partnerské krize, bojí se že nenajdou práci. Když máš nějak vyřešené bydlení a budeš mít nějaký příjem, tak to bude ok.
Samozřejmě pořád zůstává - co s ním bude, když se se mnou něco stane, co když náhle přijdu o práci, co když onemocní a bude potřebovat non stop péči, co když večer potřebuju podporu dospělé osoby a na telefonu už nikdo z kamarádů není... Ale už to není o té každodenní honičce.