hm, koukám dnes se tu rozhořela už druhá diskuse na tohle téma. Z obou zakladatelek čiší tak trošku pocit, že ta jejich volba je ta správná a ostatní matky, co mají počet dětí ne zrovna v souladu s ní, jsou ty špatné. Tak za prvé, každá máme možnost volby, teda většinou (už tu padaly přízpěvky, jakože by někdo naopak víc dětí chtěl, jiná zas naopak tolik dětí neplánovala). Asi se shodnem na tom, že to jsou naše zlatíčka a že pro ně uděláme cokoliv. Co je pro naše dítě dobré, to je věc názoru: já třeba nemusim několikrát do roka na drahou dovču, moje holky nemusí být oblečené jako ze žurnálu, je pro mě důležitější, že mají jedna druhou.Myslím si ,že děcku mnohem víc než drahá dovolená a super hračky prospěje mít aspoň jednoho sourozence. Teď mám dvě, časem možná tři, to ještě nevim, ale víc už ne. Je to naše rozhodnutí, jakžtakž to takhle utáhnem, pak taky půjdu do práce, protože mě práce baví a nechci být celý život doma s dětma. Za druhé - netahala bych do toho stát. Stát má plnit ňákou základní funkci ,ale nechtějme po něm všechno. Ten kdo děti nechce, fajn, může aspon hodně vydělávat, šetřit si na důchod, protože na stáří se o něj nepostarají jeho děti jak tomu bývalo dříve, ani stát. Názory, že je víc zdaníme, to přijde diskriminační! Kdo má dětí naopak hodně, jeho volba, ale ať si pak nestěžuje, že finančně nezvládá a nechce to po státu. Na stará kolena bude mít naopak výhodu, páč jeho početná skupina dětí se o něj postará.