jak, no u nás je v tomto ohledu uvědomělý syn.
Uvědoměle odmítá nosit značkové oblečení a činí matičce milost, když si ho obleče. Odmítl jet na lyžařský výcvik, protože má odpor k zimě a lyžím obzvláště. Taktéž zásadně odmítá mobil.
Marné je mé vysvětlování, že občas je nutno sehrát i tuto společenskou hru. Na školní výlety ho vypravuji pod pohrůžkou násilí.

Těmito požitky jsem chtěla vykompenzovat chudé období, kdy jsme měli co dělat, abychom hlady nepomřeli.
Takže s klidem žiju v přesvědčení, že mnozí tyhle potřeby opravdu nemají. Včetně dětí. Tudíž si snadno dovedu představit, že ani ne úplně ideální ekonomický stav někomu nebrání být šťastný s kupou šťastných dětí.
Nědělám si iluze, že to občas neskřípne, asi jako všechno, ať mi nikdo netvrdí, že mu občas neleze dovolená v Karibiku, na nervy, ale "v globále" by neměnil.