Manžel je z pěti dětí, podotýkám ýe nejstarší z nich se narodil v roce 1968, celá rodina je silně věřící, tchýně tvrdí, že nikdy nepoužívali žádnou antikoncepci, jak děti přišly, tak byly ( to se i divím, že jich bylo jenom pět).
Manžel by nejraději také více dětí. Proč je nemáme je na delší vypravování, hlavní příčina je, že to u nás není s početím tak jednoduché.
Docela často mu připomínám to, co mi jednou svěřil: Jak záviděl ostatním dětem, že měli to a to a on to neměl, leč nebyly peníze. Dnes je na to hrdý, že vyrostl i bez těch hmotných statků. Ale když byl dítě, chápal to jinak.
Nejspíš to bude věčný boj mezi lidmi s více dětmi a lidmi s méně dětmi. Také jsme neustále terčem narážek, jak příbuzných tak známých. Vlastně vůbec lidí, kterým do naší situace nic není a kteří vůbec nic nevědí.
Jsou rodiny, kteří mají více dětí, ale dokáží jim zajistit standart a vzdělání, to také něco stojí, prostě to mají spočítáno, že to zvládnou.
Ale skutečně odsuzuji rodiče, kerým přijde běžné nedat dítě studovat, nepustit ho do lidušky jenom proto, že má sourozence a že na to není.tihle lidé mají dost nízké hodnoty, předávají je dál. Bohužel.
Děti jsou dar, ale i s dary je třeba šetřit.