Tak jsem si vzpomněla na naši historku s dvojčaty, asi osmiletými. Rozbil se nám zámek u WC-koupelny na chatě. To jsme ale nevěděli, že je rozbitý, vypadalo to, že jen zapadl. Tak jsme jednoho kluka (toho hubenějšího) nasoukali okýnkem dovnitř. Ten zjistil, že s tím nic nesvede, ale ven sám nemohl, tak tam zůstal uvězněný.
Druhý kluk spustil usedavě-histerický pláč mysleli jsme že má strach o bráchu, ale ve skutečnosti chtěl za ním. Tak jsme ho tam nasoukali taky a jeli pro zámečníka o 1 km dál a doufali jsme že bude doma. Klukům zatím babička okýnkem servírovala dobroty, aby vydrželi.
Zámečník byl doma, trošku se divil, že tam máme zavřené 2 děti a když jsme mu to vyprávěli, tak se smál, že málem nemohl pracovat. Dodnes na to vzpomínáme my i zámečník...