Hani - věřím, že děti tě podrží. Mně pomohli moc. Nedají ti se vrhnout po hlavě do toho největšího smutku. Vždycky tu pro ně musíš být.
Neboj se před nima smutnit. I oni ten smutek prožívají - pochopí to... Buďte spolu, pomůžete jeden druhýmu.

Čekají tě hodně těžký chvíle.... A za mě - asi nemá cenu pátrat, jak a proč se to stalo. Jednak to bude vyšetřovat (asi??) Policie, ale hlavně - NIC se tím nezmění. On se už domu nevrátí. Je mi to neskutečně líto. A úplně cítím tu Tvou obrovskou bolest - vypusť jí ven - breč, vztekej se, zlob se. Přes den určitě funguješ kvůli dětem, povol si (aspoň večer) povolit uzdu tomu, co tě tak moc tíží....


Vím, jak moc to je nespravedlivý. Chápu, že už teď Ti moc chybí. Že Ti chybí každou vteřinu. Že všechno kolem Ti ho moc připomíná. Že každý zazvonění telefonu vyvolá pocit, že volá ON. Že ho chceš vidět znovu vejít do dveří. Že chceš, aby ulehnul zase vedle Tebe, aby Tě objal, aby Ti řek, že Tě má rád - Tebe io vaše děti a že to všechno je hloupý vtip a špatný sen.....
Kéž by to tak bylo.
Kéž by.

Vím, jak moc to je těžký. A ví, že mi nebudeš věřit, že se to zlepší - ale zlepší se to.... Bude zase líp. Jen to chce čas. Spoustu času. A Tebe to bude stát hodně sil - doufám, že jí najdeš - pro něj, pro vaše děti, pro vaši lásku....