Tak já mám nezměrnou výhodu, že dcera si s bráškoku opravdu hraje a hrála odmalinka, od 3.m ho dokázala parádně zabavit a užívá si to dodnes, má ho omotaného jako špagátek, ona sama byla takový ten typ dítěte, co se nepustí máminy nohy, ale jak se řeklo -na to nesahej, něco si uděláš, tak by na to nesáhla, ani kdyby jí šlo o život, když prvně slyšela pohádku o Perníkové chaloupce, tak odmítala chodt do lesa s tatínkem až do 4,5, jak se bála, že jí tam nechá! Synek je pravý opak, co si nevyzkouší, tomu nevěří, neustále testuje i kopřivy, jestli pořád ještě pálí, železo, plotýnky, oheň, takže jsem ráda, že si ho ta moje lumpice vždycky vezme a já v klidu vařím