Myslí si, že pro mně vychovali zázrak nad zázraky a že já pro něj nejsem dost dobrá. Je to přesně naopak - jeho až do 32 neskutečně rozmazlovali a on nemusel nic, neměl kromě chození do práce absolutně žádné povinnosti (posbírala poházené oblečení, bez řečí pozhasínala světla které synáček lehkomyslně zapomínal zhasínat, nakoupila, uvařila, uklidila, vyprala, úplně o všechno se s tchánem - oba dlouho v důchodu - postarali, všechno mu vyřídili a zařídili, protože on chudáček musel chodit do práce). Teď se prakticky o všechno starám já a přes to jsem já ta špatná a on zázrak.