tj. v domácnosti s malými dětmi - měly jste pocit, že jste vnímány hlavně přes výkon a i ten je samozřejmostí? Ze si vás postupně přestal manžel tak trochu vážit - toho co děláte - a vnímat vás jako ženu?

Nekončící streotyp, práce, která není nikde vidět...partneři, co praktijí spíš technické partnerství než to skutečné. Děti, co začasté vztah nepozvednou, ale při krizích ještě zdatně přitopí pod kotel.

Nechodíte /nechodily jste jako chuchta - namalovat, ostříhat, sice ne solárko a fitko, ale máte pocit, že se snažíte máte/ - a stejně to tak nějak nestačí? Partner vás vnímá když to tak řeknu naplno - skoro jako věc, domácí spotřebič, ledničku.

A vaše vnitřní já najednou řve, nestačí mu naklizená domácnost ani spokojené děti, k pocitu vnitřní spokojenosti...a nevíte, kde si jí opatřit..jste v té fází? taky si tak připadáte?