Mono, že řada povahových rysů se může projevit až po mnohaletém soužití. Jinak by nebylo tolik rozvodů.

Chápu i to, že je pro někoho těžké mluvit o svých intimních problémech. Ale tak se sakra snažím, ne? Spousta lidí se musí vyrovnat s mnohem horšími věcmi než je ztráta libida nebo erekce. A životní přístup "hlava do písku a o problému se mluvit nesmí, protože bychom tím ranili jemnocit jednoho partnera a co chce ten druhý, je totálně u řiti" je cesta do pekel. Určitě není správné hned ze vztahu utíkat, ale když se několik měsíců snažíš na citlivé téma s partnerem zavést řeč a pomoci mu a on ty hovory odmítá, tak ti prostě dřív nebo později dojde trpělivost a už v tom vztahu nechceš zůstat. A když mi něco nejde, tak vyvíjím nějaké úsilí a nedělám mrtvého brouka, ne?

Nedokázala bych se s partnerem rozejít kvůli tomu, že přišel o libido nebo o potenci, ale kvůli tomu, že s tím odmítá cokoli dělat, když se něco dělat dá.