Sněhulko, já mám manžela, který je taky zlatý, dal by za nás svůj život, ale poslední dobou je taky podobně nervní jak já. A musím říct, že když ho vidím, jak vyjede na synka kvůli blbovině...třeba prcek leží na gauči a kope ho do hlavy (lehce), protože se třeba nudí. Tak mám co dělat, abych muže neokřikla, že snad bylo zbytečný po něm vyjet, stačilo třeba říct, pojď půjdem si stavět z lega apod....

Docela mi pomohlo, když vidím na manželovi, jak abusrdně se sama občas chovám a pak si vzpomenu, než na dítě vyletím, jak je to hrozné.

Když se neudržím a opravdu vyletím, tak jsem se naučila dítku i omluvit. Třeb když mi v 19.15 brečí mimčo, že chce jít spát a má hlad a do toho starší žebrá, žc chce palačinky a chce a chce a chce a manžel třeba ještě není doma, nebo pracuje na zahradě...