Gaudí, tak mám stavy, kdy si to užívám. Ale taky jsem nervák. A jak je člověk pořád zavřenej s dětma, tak je to fakt sem tam na mozek.. Mám 2 syny (3 a 1/4, mimčo 5 měsíců). Jsou to oba zlatíčka. Ale jak kojím, tak se z domu dostanu maximálně autem na rychlý nákup. Když jsme ještě druhého syna neměli, tak už to bylo ve fázi, kdy jsem mohla vypadnout odpoledne, večer, o víkendu.. Manžel se dokáže skvěle postarat. Takže byly příležitosti si hlavu vyčistit a vracela jsem se domů jak vyměněná. Jenže teď kojím, navíc mimčo nesnáší kočár, takže spíš jsme doma.. Ale je fakt, že když vidím, jak se naši kluci milujou, tak jsem naměkko. A taky bývají krásné chvíle, když jsme všichni večer v dětském pokojíčku a vegetíme si - povídáme, hrajeme, čteme.. Když teda ani jeden nekňourá. Tak to jsem pak neskonale šťastná.. Jo, je to záhul.