Terinko, to je přesně to, co mám na mysli. Mám totiž z dětství podobné zkušenosti. A říkám si, abych nedosáhla jedině toho, že jakmile se dostanou mimo můj dohled někam do svého prvního podnájmu, s úlevou si řeknou - tak, a teď si tu konečně můžu házet oblečení i knížky svobodně na zem a nikdo mě za to nebude buzerovat! Hledám prostě tu hranici, kde je výchova k pořádku, a kde už zbytečná buzerace, která jen znechutí. Koneckonců, i já, přestože mám pořádek ráda, občas někde něco pohodím.