Je fakt, že kdyby to měl slýchat častěji, už to může být problém. Stejně jako ty genderové stereotypy. Ale s cizími lidmi nic nenaděláš, je na tobě, abys děti naučila nevěřit hned všemu, co někdo plácne, okomentovala to vlastním názorem, vybídla je, ať se nad tím samy zamyslí. Já občas synovi řeknu třeba "paní to myslela dobře, ale...". Je malý, třeba ještě úplně nerozumí, ale asi je to pořád lepší než se pustit do debaty s onou panímámou .

No a ten slibovaný výprask... zásadně ruku nevztahuju, ale podobná výhružka mi zrovna dneska asi po 10. upozornění, že musíme být potichu, uklouzla taky . Hned jsem se mu omluvila a ujistila ho, že přece ví, že bych to neudělala, a vyřešeno. Živit nějaké výčitky svědomí nemá smysl, dokonalé prostě nikdy nebudem .