Skončili jsme tam se starší dcerou. Od porodu měla hypotomii coby následek přidušení (kříšená, intubovaná, na kyslíku). Cvičili jsme vojtovku, kde pořád neuroložka povídala o tom, že dcera našlapuje na vnitřní klenbu nožiček, nohy se jí "stočily" do "x" a že musíme posilovat bříško, že ty nesou tělo či co to povídala... nakonec jsem to nevydržela a šli jsme k jinému neurologovi, který nás poslal okamžitě na dětskou ortopedii a vojtovku okamžitě zrušil. Dcera měla břicho jako prvotřídní sportovec, ale nohy téměř bez svalů. Měla necelé dva roky. Začaly jsme dceru učit na kole - od 2,5 let jezdila už bez balančních koleček, omezili jsme kočárek a téměř přestala používat výtahy+ plavání... a dceři se nohy srovnaly do dnešní naprosto nepatrně ixové podoby a přestala zakopávat o svou jednu nohu... Po letech chodí v botech bez klínků, ortopedických vložek...
Druhá dcera problémy s nožičkama nemá a v necelých dvou letech vpohodě drandila i na traktůrku, který její kamarád o 3 měsíce starší ani v nejmenším neměl šanci ušlápnout.... Prostě druhou dceru opravdu "nešetřím" už jen proto, že vím, jaký opruz bylo "x" let všechny botky nechávat klínkovat...