tak moje skoro tříleťačka začla codil spolehlivě na hrnec teprve letos v září a pořád si ještě někdy učůrne a bobek skoční často va gatích. V lednu jde do školky, tak se modlím, ať si to případně nechá nadoma
Kočár podle potřeby taháme furt - na nákup je lepší než jen batoh a třeba u dr. prostě sedí v kočáře a nemusím mít strach, co kde v ordinaci kramaří. A pokud jedem někam ve správnou dobu, ráda si v něm i zdřímne. Už se vidím, jak mi usne v trmavaji a já jí pak vleču na ruce. Na chatu vlakem pořád bereme Manducu - je to z nádraží dlouhá cesta. A taky na cestu dávám ještě plínu.
Dudlíka jsem teda odbourala celkem brzy, jednoho dne se fakt ztratilo všech našich 5 dudlů a Zorka to celkem zvládla, tak jak jsem je nacházela, tak jsem je rovnou vyhazovala. Ale později si na něj ještě párkrát vzpomněla, když jí bylo ouvej.