Nevím, jak kdo a jak kde, ale já jsem byla na takové "popoháněcí" snahy (zejména ze stran babiček ) alergická a nechávala jsem své děti žít a vyvíjet se jejich tempem. Obnášelo to i ty pleny a dudlík do tří let, ale řekla bych, že jsme si ušetřili spoustu práce a nervů. Odnaučit se to pak byla otázka pár dnů. A jelikož dneska je dotyčné dítě nadprůměrně samostatné a ve škole hodnocené jako nejlepší ze třídy, myslím, že jsme nic nezmeškali