Ecid, mám živou vzpomínku, jak mi má starší sestra v kuchyni dělá kakao do litrové lahve od sirupu, na to gumový dudlík a mňam, to byla dobrota. Muselo mi být nejmíň pět, prý jsem měla tenhle rituál až do první třídy každý večer. No a? Piju tu kafe z hrnku a za mnou si hrají tři děti. Vyrostla jsem, vdala jsem se, mám děti.....jsem vcelku normální (i když...)
A vození v kočárku? Naši tříletí kluci nachodí denně nejmíň čtyři kilometry, když chodíme se ségrou do školky. Ale pokud jsme na větším výletě, nebo pospícháme, jsem vděčná, že se vejdou do vozíku za kolo (dá se používat i jako kočár). A když jdeme na výletě kolem 20 km, na konci už přihodíme i šestiletou dceru. Jak z fotky poznáme, kam to dítě jelo, jestli nemá potíže, atd. ? A hlavně - není to jedno?