Snažím se, aby to děti braly jako něco přirozeného. Moji rodiče z toho trochu dělali tabu, i když na hřbitov jsme vždycky chodili a přiznám se, že jsem jako dítě chodila ráda. Prostě podívat se pradědovi na hrobeček (jinak ještě všichni žili). Ale třeba v 17 jsem našla prabábu v posteli, prostě usnula a už se neprobudila a musela jsem uklidňovat celou rodinu. Prostě bylo to pro mě přirozené, že v 92 umřela. Chci, aby to děti taky tak braly a nebyly z toho dlouho totálně (on člověk vždycky je, ale nemusí být úplně ... no, nevím jak to napsat) mimo. Dcera byla i na pohřbu pradědy ve svých 7. Na hřbitově několikrát. Syn je leden 2007 a nevím, jestli z toho má takový rozum jako Tvoje dcera. Asi ne. Ale dcera si tím prošla už kdysi, takovým obdobím, kdy byla fascinovaná, stejně jako dalšími x věcmi. Ale není přecitlivělá. To maloch je citlivější, ale nebudu dělat ze smrti tabu ani před ním. Jo, a brala jsem ji i k umírajícímu pradědovi a potom i tetě do domova. Dlouho měla ovšem spojený to, že když někdo kouří, tak umře. U umírajícího bych ji ovšem nenechala ani náhodou. No, drsný téma.