Taky jsem pro ignorování.

"Na tohle nemám nervy, budu se s Tebou bavit, až budeš v klidu." Říct jen jednou a pak ignorovat, dokud se neuklidní.

Na někoho zabírá objetí, ale někdo to naopak nesnáší...

Náš starší se vztekal a mlátil sebou o zem, tak jsem si sedla poblíž na zem, nic neříkala a jen tam byla, aby až ho to přejde, moh přijít a přitulit se.

Když se vztekal třeba venku a nějaká cizí osoba na něj začla mluvit ve smyslu že je zlobivej chlapeček, tak to se akorát vzteknul ještě víc... Prostě stačilo mlčet a nevšímat si ho.