teď jsem přečetla kousek diskuse a vidím, že hodně lidí píše, že se dětem nemá servírovat nic pod nos a vlastně si musí stačit samy.

Já nevím, já to mám opačně. Já jsem si právě s dětmi vždycky hrála (ráda, baví mě to), protože mi přidalo, že se to potřebují tak trošku naučit. Například dcera moc nevěděla co s legem, přišel vyspělejší kamarád a naučil jí z toho stavět krásný věci. Do tý doby ona pořád stavěla komín. Tak to přesně dělám já. Vyrábím scénky, vymýšlím divadlo, ochotně se zapojím a odvezu panenku sanitkou. Ukážu jí svojí fantazijní představu, ona si to potom přetvoří. ALE jak říkám, mám na to vyhrazenej svůj čas a zbytek dcera ví, že utrum. Se synkem to zatím jde ztuha, ale je fakt malej. Takže já dětem servíruju na podnose, ale jenom ve vyhrazenej čas. Nemyslím si, že by se všechny děti zvládly naučit si krásně hrát samy.

MOžná že by to pro vás Michale bylo zajímavý řešení. Říct jim, teď si s vámi budu hrát, ale potom už mě nesmíte rušit.