Touhle jsem vyprovázela babičku... je to z jednoho náhrobku na malém hřbitově v JČ, znám ji od dětství... Autor neznámý, je to z třicátých let, stylově žádná bomba... ale nějak k ní mám srdeční vztah.

Ke sklonku žití, když se obzor šeří
staré zkazky zvučí jak v podzimním keři
chóry ptactva sněmu při posledním sletu
když se loučí s krajem, když jsou na odletu...

Vzpomínky mé dávné, rychlé jako ptáci
pějte svoji píseň tiše při mé práci
dopějem ji spolu, potom odletíme...
Ptáci, ti se vrátí. My se nevrátíme.