Jordano, upřímně, já bych nikdy nevrážela peníze ani úsilí do něčeho, co není moje. Charita je jedna věc, ale chata ve spoluvlastnictví prostě není jen moje a investovala bych jen tolik, kolik bych se byla ochotná vzdát...
Na tvém místě bych zavolala synovci, se kterým dobře vycházím, a požádala ho o ohleduplnost k mým věcem a doporučila, ať si vše, od potravin, po povlečení a spacáky, přivezou vlastní, chatu uvedou do stavu, v jakém ji přebrali. Víc nemůžeš. Pro příště si domluvte pravidla...