jako matku dvou dcer mě malinko děsí představa neslučitelnosti matka-dcera, by´t muže jít o lásku.
Ani já si s máti 2x nerozumím a co se týče dospělé dcery, někdy se tam vkrade cosi, co mě jen utvrzuje, že pupeční šńůra se prostě jednoho dne přeruší definitivně a konec.(nemluvím o přirozené starosti o dítě a radosti z případných jeho úspěchů, ale na slušnou vzdálenost)

Je ale nefér přijímat část matčiny péče a část odmítat.Já osobně jsem pevně rozhodnuta být tak laxní babička, jak jen to půjde:)