taky bych jí tolik neřešila

Mé setkání s mou skorotchyní - je jí přes 70 - byl šok. Sprostá jak dlaždič, - opravdu co věta to sprostý slovo,,, navenek jsme si opravdu sedli...já jí prostě brala takovou jaká je...ovšem pak za mýma zádama mě pomlouvala jak se dalo. Bohužel i tohle je součást její povahy, a nedělá to jen mě.
Vím to od partnera..a to co o mě říkala je celkem hustý....neřešim to!!! Neříkám, že mě to nemrzí, to ani omylem. Navíc já poměrně s každým vycházím v pohodě. Ale když je někdo ve svý podstatě zlý člověk, tak se nedá nic dělat... partnera to mrzí taky..ale naštěstí je takovej, že se nenechá matinkou ovlivnit.
Já se s ní vídat nemusim...bydlí daleko...radim ti to samý..stýkat se jen když je to nezbytně nutný..

mmch můj syn asi tak do tří let nemluvil...tedy mluvil , svojí řečí který jsem rozuměla jen já. Prd na babiznu a bud v pohodě.