Martino - je to normální. Syn byl sice o rok mladší, ale dělal to také. Za čas to přešlo. Hodně tomu pomohlo to, že jsem babičky a dědy požádala, aby když přijedou, tak se nevrhli na malou a nejásali nad kravinami. Ona to stejně nevnímala a on pak opakoval po ní přesně to, nad čím se rozplývali.
Také prostě měl výsady toho "velkého" - s manželem do dílny, se mnou lecos vyrábět, "pohlídat" malou...
Postupně se z něj stal "velký brácha" - místo aby se s malou plazil, tak na ní jezdil jak na koníčkovi, když začala lézt . Začal si s ní hrát se svými hračkami, které ona jedla. Až jsem si říkala, zda nebylo lepší, když se oba chovali jak miminka .